Pražský hrad ukrývá místa plná drobných příběhů a nečekaných souvislostí. Do jednoho z tamních malebných domků se na začátku dvacátého století uchyloval spisovatel Franz Kafka. Zlatá ulička nabízí vedle pastelových fasád také autentický pohled na staletou historii skromného bydlení v hradebních zdech. Její návštěva dokáže překvapit i turisty, kteří si myslí, že centrum hlavního města dokonale znají.
Život v hradebních obloucích
Opevnění severní strany Hradu nad Jelením příkopem navrhl na konci patnáctého století architekt Benedikt Rejt za vlády Vladislava Jagellonského. Hluboké výklenky hradby našly brzy praktické využití. Císař Rudolf II. na sklonku 16. století dovolil hradním střelcům, aby si tyto prostory zazdili a vybudovali si v nich malé příbytky. Původně v nich našli domov právě obránci Hradu, později se sem stěhovala čeleď a nejrůznější řemeslníci.
Životní podmínky tu panovaly nesmírně chudé. Mnohé domky měly rozlohu pouhých patnáct metrů čtverečních a ulička se v určitých místech zužovala na šířku sotva jednoho metru. Pro vodu chodili místní obyvatelé dlouhou dobu k jedné z hradních kašen a k dispozici měli společnou toaletu. Jméno uličky nevzniklo podle bájných alchymistů nebo zlatníků. Chudým koutům měst se v minulosti dávala honosná jména zcela běžně.
Skrytá útočiště umělců a zachránců
Nejslavnějším obyvatelem se stal Franz Kafka. V domku s číslem 22 tvořil v letech 1916 a 1917. Přístřeší tehdy patřilo jeho sestře Ottle a dnes v něm sídlí malé knihkupectví. Sousední stavení číslo 12 ukrývá osud filmového historika Josefa Kazdy. Ten sem za druhé světové války schoval nespočet kopií československých snímků, které úřady určily k úplné likvidaci. Návštěvníci si v domku mohou dodnes prohlédnout symbolické promítací plátno.
V tomto domě se v minulosti scházeli také básníci František Halas, Jaroslav Seifert a Vítězslav Nezval. Podobu renesančního obydlí hradního střelce nejlépe zachycuje domek číslo 13. Velmi zajímavou stopu zanechala jasnovidka Matylda Průšová, jež obývala dům číslo 14 s vývěsním štítem sovy a křišťálové koule.
Konec obytné éry a barevná proměna
Poslední stálí obyvatelé uličku opustili v roce 1953. Následovala rozsáhlá úprava celého prostoru pod vedením architekta Pavla Janáka. O dnešní podobu malebných fasád se velkou měrou zasloužil výtvarník Jiří Trnka. Právě podle jeho návrhů získaly domky své charakteristické pastelové barvy. Na obou koncích uličky se tyčí obranné věže Bílá věž a Daliborka.
Spodní podlaží Daliborky dříve sloužila jako vězení a jejím prvním vězněm se stal v roce 1498 rytíř Dalibor z Kozojed. Místo přitahovalo i milovníky mystiky. Spisovatel Gustav Meyrink sem umístil bájný dům U Poslední lucerny, který prý představoval vstup do magické literární Prahy a zjevoval se jen výjimečně.
Plánování cesty a vstupenky
Prohlídka drobných domků tvoří pevnou součást hlavního návštěvnického okruhu Pražského hradu. Turisté si mohou vybrat z různých typů vstupenek v cenových hladinách 300, 450 a 950 korun. Interiéry obydlí s historickými expozicemi a horní obranná chodba se zbraněmi jsou v letní sezoně od dubna do října přístupné od devíti do sedmnácti hodin. V zimních měsících se otevírací doba zkracuje do šestnácté hodiny.
Po uzavření expozic lze uličkou volně procházet bez placení až do dvaadvacáté hodiny. Ráno po otevření nebo právě v podvečer tu bývá největší klid. Návštěvu s invalidním vozíkem nebo kočárkem komplikuje historická dlažba a velmi stísněné prostory.


