Z oběžné dráhy naší planety lidské oko stavbu neuvidí. Velkou čínskou zeď provázel dlouhá léta historický omyl

Great Wall of China, 2012 (2012). FOTO: World3000, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons

Die chinesische Mauer (2016). FOTO: Marco Almbauer, Public domain, via Wikimedia Commons

There are few constructions grander and more amazing than the Great Wall. This is a section north of Beijing. We hiked 10km along its length, being picked up… (2006). FOTO: McKay Savage from London, UK, CC BY 2.0, via Wikimedia Commons

China – Great Wall 3 (2006). FOTO: McKay Savage from London, UK, CC BY 2.0, via Wikimedia Commons

China (2008). FOTO: M M from Switzerland, CC BY-SA 2.0, via Wikimedia Commons

CN Muralla China 0806 (11) (2008). FOTO: Diego Tirira from Quito, Ecuador, CC BY-SA 2.0, via Wikimedia Commons

CN Muralla China 0806 (12) (2008). FOTO: Diego Tirira from Quito, Ecuador, CC BY-SA 2.0, via Wikimedia Commons

CN Muralla China 0806 (15) (2008). FOTO: Diego Tirira from Quito, Ecuador, CC BY-SA 2.0, via Wikimedia Commons

Velká čínská zeď celá staletí přitahuje pozornost cestovatelů z mnoha koutů světa a dodnes vzbuzuje úžas svými gigantickými rozměry. Monumentální stavba se táhne přes drsné horské hřebeny i vyprahlé pouště a dodnes ukrývá velkou spoustu nezodpovězených otázek. Tisíce kilometrů dlouhé asijské opevnění v sobě nese otisk nevšedního lidského úsilí a mimořádně pohnutých lidských osudů.

Kruté podmínky dávných stavitelů

Dávní vládci rozdrobených států chránili svá území pomocí oddělených hradeb z obyčejné udusané hlíny a volného kamení. První císař Čchin se o něco později rozhodl tyto roztříštěné úseky natrvalo propojit do jedné souvislé obranné linie namířené proti severním kočovníkům. Na stavbu tohoto nevídaného celostátního projektu nekompromisně poslal statisíce chudých rolníků, vojáků i trestaných zločinců. Pracovní podmínky v odlehlých oblastech byly nesmírně kruté a mnoho odvedených dělníků se domů ke svým rodinám už nikdy nevrátilo.

Z této kruté doby pochází velmi známá pověst o paní Meng, která nad ztrátou svého milovaného manžela plakala tak hořce, až se kus čerstvě postavené hradby vlivem jejího žalu zřítil k zemi. Dnešní majestátní podobu získala celá stavba až mnohem později za proslulé dynastie Ming, kdy zkušení mistři začali ve velkém měřítku používat vysoce trvanlivé materiály jako pevný kámen a silné pálené cihly. Zástupy stovek tisíc pracovníků tehdy postupně vytvořily jedinečné architektonické dílo o celkové délce přesahující neuvěřitelných jednadvacet tisíc kilometrů.

Rýžová mouka jako skrytá přísada

Při stavbě novějších úseků sáhli čínští mistři po jedné velmi netradiční surovině a do běžné vápenné malty úmyslně přimíchávali lepivou rýžovou mouku. Tato neobvyklá organická směs zajistila historickému zdivu mimořádnou celkovou pevnost a vysokou odolnost proti silným zemětřesením i nepřízni počasí. Samotná struktura a vzhled stěn se v různých oblastech výrazně proměňovaly výhradně podle dostupnosti vhodných lokálních surovin. V západních pouštních oblastech si tehdejší stavitelé museli vystačit s obyčejnou udusanou zeminou a nepálenými cihlami.

Naopak východní úseky ležící poblíž dnešního Pekingu získaly mnohem pevnější kamennou tvář chytře doplněnou o stovky doprovodných strážních věží. Celý spletitý systém nesloužil výhradně k vojenské obraně před nečekanými ozbrojenými nájezdy kočovných kmenů ze severních stepí. Posádky v mnoha pevnostech bedlivě kontrolovaly projíždějící kupce a spolehlivě dohlížely na bezpečný pohyb cenného zboží podél slavné Hedvábné stezky. Východní konec hradby dodnes hrdě střeží mohutná pevnost Šanchajkuan ležící blízko Pochajského zálivu s nápisem První průsmyk pod nebesy.

Ztracené cihly a mýtus o vesmíru

Kolem masivního kamenného opevnění koluje dlouhá léta velká spousta zcela nepravdivých a zavádějících informací. Americký tisk v roce 1932 vydal vyjádření ilustrátora Roberta Ripleyho, podle kterého jde o vůbec jediné lidské dílo viditelné pouhým okem až z dalekého Měsíce. O několik desetiletí později tuto domněnku mylně podpořil i samotný americký astronaut Neil Armstrong těsně po svém historickém návratu na Zemi. Zkušení astronomové toto velmi populární tvrzení brzy s jistotou vyvrátili a potvrdili, že kosmonaut si tehdy stavbu spletl se seskupením mraků.

Zub času a lidská lhostejnost se na starověké památce bohužel velmi výrazně podepsaly a téměř třetina původního zdiva z nejznámější mingské éry úplně zmizela. Místní obyvatelé si z opuštěných hradeb po celá staletí beztrestně odnášeli kvalitní cihly na stavbu vlastních vesnických domů a k celkovému úpadku silně přispěla i dlouhodobá přírodní eroze. Dnešní poškozený komplex pečlivě chrání organizace UNESCO a nejvyšší čínské úřady se velmi intenzivně snaží dochované kamenné části zachovat pro další stovky generací domácích i zahraničních cestovatelů.

Turistické lákadlo pro celý svět

Monumentální dílo starověkých čínských mistrů se postupně stalo tím úplně nejdůležitějším národním symbolem asijské velmoci. K popularizaci této unikátní historické památky výrazně přispěl i slavný výrok politika Mao Ce tunga o tom, že dokud po svých nedojdeš k Velké zdi, nejsi žádný hrdina. Většina zahraničních turistů dnes s oblibou míří na bezpečně zrekonstruované úseky ležící nedaleko metropole. Dokonale opravené kamenné pasáže se strážními věžemi nabízejí návštěvníkům fascinující pohled na nekonečnou hradbu vinoucí se po ostrých vrcholcích hor.

Mohlo by vás zajímat:

Tady velel strážmistr Arazím. Bývalá pátrací stanice padla k zemi a ustoupila novým bytům

Oblíbený televizní seriál Četnické humoresky ukázal nádherná historická zákoutí Brna. Podívejte se na osud slavných kasáren a dalších natáčecích lokací.