V atlasu Karibského moře se Bermudský trojúhelník objevil už v roce 1650, ale dodnes nepřestává fascinovat vědce ani milovníky záhad. Tajuplná oblast mezi Floridou, Portorikem a Bermudami polyká lodě i letadla už celá desetiletí. O podivných vlastnostech tohoto místa si do lodního deníku psal už Kryštof Kolumbus, ale skutečné šílenství odstartovalo až ve 20. století.
Cvičný let, který se nikdy nevrátil
O největší legendu Bermudského trojúhelníku se v prosinci 1945 postaralo pět amerických torpédových bombardérů TBM Avenger. Letka s označením Let 19 odstartovala s čtrnácti muži na palubě k běžnému cvičnému letu z vojenské základny na Floridě. Podle plánu měli letci proletět trojúhelníkovou trasu s nácvikem bombardování a bezpečně se vrátit domů.
Už hodinu po vzletu začal velitel mise poručík Charles Taylor do vysílačky hlásit potíže s navigací. Na palubě jeho robustního stroje zřejmě selhaly oba kompasy a letka vlivem špatné viditelnosti ztratila orientaci. Nad rozbouřeným mořem a v naprosté tmě začalo letadlům rychle docházet palivo. Taylor vydal rozkaz k nouzovému přistání na hladinu, jakmile nádrže klesnou pod kritickou mez. Těžké armádní stroje při střetu s hladinou velmi pravděpodobně šly rychle ke dnu a posádka neměla v ledové vodě žádnou šanci.
Tragédii navíc umocnila i okamžitá ztráta jednoho ze záchranných letadel se třináctičlennou posádkou. Vraky ani těla se přes masivní pátrání nikdy nenašly a původní zpráva o selhání pilota se pod tlakem rodin změnila na neznámou příčinu.
Podmořské krátery a záhadný plyn
Senzacechtivá zmizení lodí s obrovským nákladem pravidelně spouštějí lavinu nejrůznějších divokých teorií o příčinách nehod. Část lidí věří na podmořské základny mimozemšťanů, časoprostorové červí díry, obří mořské krakatice nebo vliv energetických krystalů ze zaniklé Atlantidy. Odborníci se ale podobným spekulacím brání a upozorňují na nebezpečný methan ukrytý v hlubokých kráterech pod mořským dnem.
Z obřích ložisek se občas může oddělit kus ztuhlé látky, která při stoupání k hladině mění skupenství. Na povrchu oceánu se tak vytvoří obrovská plynová bublina schopná kvůli odlišné hustotě potopit proplouvající loď, a dokonce i menší letadlo.
Před pár lety tuto tezi podpořil objev obřích kráterů v Barentsově moři u Norska. Samotní badatelé však podobnou souvislost s floridskou oblastí popřeli.
Zrádné proudy a extrémní počasí
Kromě obrovských hloubek nabízí dno Bermudského trojúhelníku i extrémně členitý terén. Oblast křižuje velmi silný Golfský proud a setkávají se tu bouře z různých směrů. Bouřlivá divoká příroda a obří vlny o výšce až třiceti metrů snadno smetou z povrchu jakékoliv plavidlo. Navíc zde kompasy často ukazují místo magnetického severu ten skutečný, což může nezkušené navigátory snadno zmást.
Oficiální vládní zdroje Spojených států jakoukoliv velkou záhadu popírají a vysvětlují počet nehod velmi vysokou frekvencí dopravy na této mořské dálnici. Zrádná příroda a lidské chyby si zkrátka na vytížených trasách logicky vybírají mnohem vyšší daň než jinde.
