.jpg)
Malebná vesnička Luková na severním Plzeňsku ukrývá děsivé tajemství. Ve starém chátrajícím kostele sedí v lavicích mlčící zástupy bíle oděných postav.
Svědek mnoha zkázy
Kostel svatého Jiří se tyčí na zalesněném kopci nad obcí Luková už od 14. století. Pamatuje ničivé husitské války, během kterých musel snést vážné poškození, i osudový požár z roku 1796. Plameny tenkrát pohltily celou stavbu a přežila jen klenba presbytáře se sakristií. Ani v 19. století ale nebylo vyhráno. Během rozsáhlé regotizace a obou světových válek kostel postupně přicházel o svůj nejcennější majetek včetně historických zvonů.
Po odsunu německého obyvatelstva v poválečných letech se celá místní komunita ocitla na prahu přežití a památka se tak stala snadným cílem nájezdů zlodějů. Cenný mobiliář nenávratně mizel a s výjimkou starých lavic uvnitř nakonec nezbylo nic. Rozmarům počasí i lidské lhostejnosti podlehly původní oltáře, obrazy a dokonce i renesanční křtitelnice. Následující léta pak hrozila zchátralé budově úplným zřícením.
Zlomový moment přišel v roce 1968, kdy se přímo během smutečního obřadu zřítil na truchlící kus stropní omítky. Vyděšení místní si to okamžitě vyložili jako špatné znamení, rozloučení se zesnulým raději dokončili pod širým nebem a brány chátrající stavby nadobro zavřeli.
Bílé sochy modlících se obyvatel
Vše se nečekaně otočilo v roce 2012, kdy si staré ruiny vybral student Jakub Hadrava pro realizaci své bakalářské práce z fakulty designu v Plzni. Do oprýskaných dřevěných lavic usadil více než třicet sádrových figur v životní velikosti. Všechny sochy vymodeloval na živých lidech za pomoci látek silně nasáklých sádrou.
Některé postavy klidně sedí s rukama v klíně, jiné zamyšleně stojí u stěn, případně tiše hledí se svěšenou hlavou do prázdna. Děsivá kompozice mlčících figur symbolizuje někdejší hluboce věřící obyvatele vesnice z řad sudetských Němců, pro které představovala víra samotný středobod běžného každodenního života a kostel býval středobodem tehdejší bohaté komunity.
Opuštěné ruiny vrací lidem víru
Hadrava tímto neobvyklým a trochu mrazivým způsobem upozornil na pohnutou historii a celkový úpadek místních památek i mravních hodnot obyčejných lidí. „Fakt, že tyto stavby nyní zejí prázdnotou a chátrají, se promítá i do stavu dnešních lidí, kteří rovněž duševně chátrají a následně se rozpadají. Chtěl jsem na tuto problematiku upozornit a přimět náhodného pozorovatele zamyslet se nad tím, na jak významném místě právě stojí,“ zdůvodnil výběr tématu Jakub Hadrava před lety pro Novinky.cz.
Děsivá sádrová výstava začala záhy přitahovat milovníky temné turistiky z nejrůznějších koutů světa a zahrály si tu i mezinárodní filmové štáby. Stovky přijíždějících návštěvníků pomohly prostřednictvím darů získat peníze na základní opravu rozpadající se střechy, fasády i střechy kostelní věže. Podívat se na sedící postavy tváří v tvář mohou zájemci zdarma každou sobotu odpoledne po celou hlavní turistickou sezónu od začátku dubna až do konce října. Během zimy pak kostel tiše podřimuje zavřený ve spleti hlubokých sněžných lesů.
.jpg){kind=link}
_02.jpg){kind=link}
.jpg){kind=link}