Tleskání v letadle po přistání patří k velmi častým jevům na palubách mnoha prázdninových letů s českými cestujícími. Zvyk doprovázející bezproblémové dosednutí stroje na ranvej si oblíbilo velké množství lidí. Letecký personál a odborníci na společenskou etiketu ovšem tento hromadný projev radosti vnímají ze zcela jiného úhlu pohledu.
Záchrana stroje a rozmach dovolených
Historie tohoto zvukového projevu sahá do roku 1948 k problematickému letu jedné americké letecké společnosti. Stroj měl tehdy velmi vážné potíže s podvozkem a vyděšení lidé po úspěšném záchranném manévru na ploše spontánně vyjádřili vděčnost za holé přežití. Cestujícím se v danou chvíli pochopitelně obrovsky ulevilo. Letecká doprava v polovině minulého století zdaleka nenabízela současné technologické vybavení a hladký dojezd do vysněného cíle představoval spíše vzácnou výjimku.
Masivní vlna tleskajících rukou dorazila do českého prostředí ve velkém měřítku až s rozmachem charterových letů na počátku 90. let. Lidé začali hromadně létat k moři s cestovními kancelářemi a tento specifický projev radosti se mezi nimi bleskově ujal. Člověk přirozeně reaguje na chování svého okolí a velmi snadno podlehne davu. K rozeznění celé kabiny obvykle stačí aktivita dvou nebo tří jedinců a následně se přidá naprostá většina všech přítomných cestujících.
Skrytá rizika a izolovaná kabina
Ihned po dotyku kol s přistávací dráhou letadlo stále pokračuje v rychlém pohybu a zdaleka nemá vyhráno. Palubní personál argentinských aerolinek upozorňuje na velkou předčasnost podobných oslav před úplným zastavením stroje. S jakýmkoliv jásotem je vhodné počkat až do chvíle finálního zaparkování u letištní brány. Během jízdy po dráze mohou nečekaně selhat brzdy nebo náhle prasknout pneumatiky a posádka potřebuje mít na řešení případných krizových situací maximální klid.
Snaha ocenit dovednosti mužů v kokpitu navíc z fyzikálního hlediska zcela míjí svůj zamýšlený cíl. Piloti hluk z paluby přes izolované dveře kabiny v žádném případě neslyší a plně se soustředí na řízení. Bezpečné dopravení do cílové destinace navíc představuje výsledek pečlivé práce celého týmu letištních odborníků. Hladký provoz závisí velkou měrou na pozorném pozemním personálu a přesných pokynech leteckých dispečerů monitorujících provoz z vysokých řídících věží.
Kulturní rozdíly a pravidla etikety
Letecká přeprava se postupem času proměnila v naprosto rutinní způsob cestování odpovídající běžné městské hromadné dopravě. Cestující ze západních zemí od oslavného chování dávno upustili a na palubách standardních linek zachovávají klid. Během přestupů na velkých evropských letištích vyvolává zvuk dlaní u ostatních pasažérů velmi překvapené pohledy. Přijetí takového chování úzce souvisí s vybranou destinací a ve Spojeném království ho okolí vnímá jako silně neuctivé gesto.
Odborníci na etiketu i samotný palubní personál dávají jednoznačně přednost výrazně decentnějším formám poděkování za klidný let. Letušky a stevardi považují bezpečné ukončení cesty za naprosto standardní cíl své práce a hromadný hluk spíše odmítají. Cestujícím doporučují zcela jednoduchý a vysoce osobní postup při samotném opouštění stroje. Místo rozruchu v kabině úplně postačí milý úsměv doplněný o tiché poděkování a zdvořilé rozloučení u otevřených výstupních dveří.
