Zaniklé lázně Šternberk nedaleko středočeského Slaného kdysi představovaly vyhledávané útočiště pro zástupy pacientů s podlomeným zdravím. Později se do klasicistních vil nastěhovaly děti z dětského domova a z původního věhlasu zbyly v oblasti jen památeční prameny. Dnes malebná osada nabízí stinná zákoutí a vzpomínky na významné postavy naší historie.
Zadlužená tvrz a zrození kolonády
Místo dnešních lázní se původně nazývalo Bílý Újezd. Osada dostala své jméno podle světlého opukového podlaží a dlouho zde stál jen poplužní dvůr s mlýnem a menší tvrzí. Tu na konci patnáctého století vlastnil rod pánů z Donína. Tehdejší majitel Bedřich z Donína ovšem propadl rozmařilému způsobu života a kvůli obrovským dluhům musel většinu majetku rozprodat.
Karta se obrátila s příchodem rodu Martiniců. Jaroslav Bořita z Martinic osadu na sklonku osmnáctého století přejmenoval na Šternberk podle své manželky Marie Eusebie. Odborníci následně prozkoumali místní prameny a Martinicové tu v roce 1801 nechali vybudovat lázně.
O výstavnou kolonádu a osmnáctihektarový park u obce Ledce brzy projevili obrovský zájem lidé z Prahy i širokého okolí. Lékaři předepisovali pobyt pro zmírnění slabých nervů, chudokrevnosti nebo křivice. Kurýrování tehdy zahrnovalo koupele v železité vodě doplněné o pití čerstvého mléka a čokolády, což si hosté velmi pochvalovali ve svých dopisech.
Útočiště slavných jmen
Mezi návštěvníky patřila celá řada osobností českého národního obrození. Místní klid si přijeli užít František Palacký, Josef Jungmann, Josef Dobrovský, Miroslav Tyrš i Eliška Krásnohorská. Zvláštní kapitolu zdejší historie napsal Karel Havlíček Borovský.
Známý novinář dorazil do středních Čech v roce 1856 bezprostředně po svém návratu z vyhnanství v Brixenu. Snažil se tu vyléčit postupující tuberkulózu. Ani proslulá péče jeho chatrný stav nedokázala zlepšit a spisovatel odjížděl do Prahy ve velmi vážném stavu. Krátce nato těžké nemoci podlehl a jeho památku přímo v areálu dodnes připomíná zachovalá busta na jedné z budov.
Léčivé zdroje pod vrstvou listí
Zájem o pobyty začal upadat na počátku dvacátého století a těsně před první světovou válkou došlo k úplnému zrušení provozu. Opuštěné budovy začaly chátrat a jejich účel se naprosto změnil. V roce 1928 se sem nastěhovala vychovatelna pro mravně vadnou mládež, posléze tu sídlil domov důchodců a od října 1955 slouží zrekonstruované vily jako dětský domov. Prostory samotných budov jsou veřejnosti nepřístupné.
Návštěvníci si naštěstí mohou projít přilehlý park s historickými altánky a prameny. Jindřichův pramen a pramen doktora Tůmy nesou jména po lékařích dojíždějících za pacienty z hlavního města. Jejich silně železitá voda už bohužel není pitná kvůli průniku organických nečistot a vyčištění by vyžadovalo nákladnější rekonstrukci.
Sklenice s vzkazy pro objevitele
Další dva přírodní zdroje vody se ukrývají o kousek dál podél turistických tras. K prameni T. G. Masaryka vede příjemná březová alej a samotné místo nedávno opravili obětaví místní nadšenci s dobrovolníky. Ke zdroji umístili sklenici s tajnými vzkazy, kam si turisté mohou přidat vlastní poznámku.
Pokud máte během výletu chuť na osvěžující doušek, musíte zamířit k rybníku. Kousek od něj se nachází pramen doktora Prokeše obklopený lesním jezírkem a drobnou stavbou z roku 1928. Kvalitní voda tu zůstala křišťálově čistá a cestu k ní si pravidelně nacházejí lidé z celého okolí s prázdnými lahvemi. Cestovatelé mohou celý výlet zakončit v nedaleké obci Přelíc u dřevěné barokní zvonice nebo navštívit přilehlý zámecký park ve Smečně.
